Maroko – výstup na Jebel Toubkal

Poprvé jsem byla v Maroku v listopadu 2021, zorganizovala jsem tenkrát výstup na Jebel Toubkal spojený s návštěvou Marrakéše a přímořského městečka As-Sawira jen na pár dní a jen pro skupinku kamarádů.

Maroko 2026 bylo jiné. Poprvé jsem totiž jela jako ambasador CoolCampu. Což na jednu stranu znamená určitou jistotu v podobě zázemí cestovní kanceláře, na druhou stranu nervozitu, aby vše klaplo, proběhlo podle plánu a klienti byli spokojení.

Už na letišti ve Schwechatu jsem poznala, že budeme skupinka jedoucí na stejné vlně. A to i přesto, že věkový rozptyl začínal na čísle 18 a končil na číslovce 56. Abychom rozproudili konverzaci, vytáhli jsme s druhým ambasadorem Radkem čokoládu, rum a u „rumových pralinek“ dokončili „socializaci“ 😊

Do Agadiru jsme sice přiletěli v noci, ale nebyl problém nakoupit sim karty, vyměnit peníze. Pak už nás vyzvednul domluvený řidič a vyrazili jsme na cestu do Imlilu – vstupní brány Atlasu. Mimochodem – věděli jste, že v Imlilu Martin Scorcese točil v roce 1996 film Kundun? Okolní horské štíty a kasba totiž simulovaly prostředí Himalájí.

Na ubytování jsme dorazili kolem sedmé hodiny ranní a hned jsme se střetli s marockou realitou…Nikdo nás nečekal, nikdo o nás nevěděl, co to je, rezervace pro CoolCamp? Naštěstí jsem jako stará škola měla vše vytisknuté na papíru a proti papírovému potvrzení je i marocký „úřední šiml“ bezmocný. Do hodiny jsme byli ubytovaní. První den patřil prohlídce Imlilu, prvnímu marockému čaji a prvním ochutnávce tajinu. Trochu jsme se rozchodili v kopcích, chvíli kufrovali při hledání restaurace na večeři, abychom nakonec našli takovou, která by skoro zasloužila označení michelinská.

Po vydatné snídani se nás ujali naši guidi a pěšky jsem vyrazili do chaty pod Toubkalem – Refuge de Toubkal, která se nachází ve výšce 3 207 m n.m. Výstup jsme se nijak nesnažili uspěchat, věděli jsme, že každý nastoupaný metr pomůže naší adaptaci na nadmořskou výšku, která nás bude čekat na vrcholu. Výstup nám zpříjemňovaly zastávky s občerstvením v podobě čerstvě lisované pomerančové šťávy. Něco tak lahodného nám dalo skoro zapomenout, že jsme vlastně měli chuť na krásně načepované a vychlazené pivo 😊 …Míjíme poutní místo Bílý kámen – mnoho místních zde svou cestu končí, my jakožto vrcholuchtiví turisté pokračujeme dále. ….

Je úterý – „summit day“, brzo ráno posnídáme a vyrážíme na vrchol. Z pohodlí ubytování vykročíme do tmy. Cesta začíná pěkně „zostra“, místy jsou ještě zbytky namrzlého sněhu a tak někteří pro jistotu nasazujeme nesmeky…Chůzi prokládáme přestávkami a čím více svítá, tím více fotíme. Ta krása se totiž nedá popsat slovy. Postupně se rozpadneme do tří skupinek podle rychlosti a výkonnosti. Ačkoliv je Jebel Toubkal treková hora a výstup na ni není nijak technicky náročný, jsou úseky, které nám dávají zabrat. V takových situacích se ihned objeví naši „guidi“ a pomáhají nám. A nakonec opravdu všichni, i ti, kteří o sobě pochybovali, stojíme na vrcholu…Pod námi je celé Maroko, pod námi je celá severní Afrika. Všichni máme obrovskou radost, děláme vrcholové fotky, já tradičně vytahuji červenou rtěnku a máznu si rty, protože jak všichni dobře víme – červená rtěnka je nejlepší kamarádka každé ženy 😊

Následuje rozvážný sestup do Imlilu, prokládaný zastávkami spojenými s odpočinkem, pomerančovou šťávou a obědem. Na ubytování dáváme rychlou sprchu, vyhladovělí doslova „zbodneme“ výbornou večeři a nasedáme do minibusu, který nás dlouhých šest hodin veze do městečka Taghazout, kde máme ubytování ve dvou apartmánech skoro u pláže….Ve městě nás přivítají toulaví psi, ale ani se moc nerozhlížíme a unavení padáme do postele.

Teď už budeme jenom odpočívat, už nás nečekají žádné horské výstupy, ale oceán a poznávání všech krásných míst, které pobřeží Atlantského oceánu a jeho okolí nabízí.

Je středa a my vyrážíme do Paradise Valley. Cestou omrkneme místní trh s ovocem, zeleninou, sýry a dalšími místními produkty. Následuje návštěva manufaktury na arganový olej a výrobky z něj. Dozvídáme se hodně informací o pěstování, výrobě a nakonec nakupujeme. Arganovému oleji se totiž přezdívá marocké zlato a je to skutečně balzám na vlasy a pleť.

Paradise Valley je skalní kaňon, s přírodními bazénky, palmami, osvěžující vodou a pohodovou atmosférou. Dostaneme průvodce, který nás údolím provede a pak zakotvíme u bazénků.. Někdo se jen tak kochá, někdo skáče do vody a většina stihá obojí.

Ve čtvrtek nás čeká město Agadir – tržiště, Medina, nákup alkoholu ve specializovaním obchůdku 😊 (inu Češi na výletě) a pak pevnost nad městem. Zde se nezapře moje povolání… všude ve světě se totiž zakecám s kolegy policisty a dělám si s nimi fotku. Stejně tomu bylo i v Maroku. Hoši policejní hlídky byli sympatiční, prohodili jsme pár zdvořilostních vět a nakonec z auta vystoupil i jejich velitel. Odpoledne se přesouváme zpátky do Taghazout, chillujeme u oceánu a večer se jdeme podívat na západ slunce.

Mám takovou teorii, že člověk by měl zvládnout jednu novou dovednost denně. Anebo se o ni aspoň pokusit. Takže v pátek prkno! Dočkali jsme se té správné vlny, nasoukali se do neoprenů a  pod vedením instruktorů vyrazili na pláž. Nejprve suchý nácvik  a pak  do vln. Ne ze všech se stali surfaři, ale všichni to zkoušeli znovu a znovu a u toho se nařehtali asi tak na sto let dopředu.. Jen tak mimochodem…tady asi poprvé vidíme generation gap…Zatímco mlaďoši mrštně na prkně skáčou z lehu do stoje, my „senioŕi“ zvládněme maximálně dřep a pak se kácíme do vln. Se smíchem ovšem, voda je fajn, neopren nás chrání a tak se nám maximálně namočí vlasy a obouchá zadek….Kurz surfingu byl dokonalá tečka za marockým dobrodružstvím 🤩

Ach jo, sobota…my už opravdu jedeme domů? Vždyť jsme teprve nedávno přijeli!!! Cestou na letiště si ještě uděláme dvě hodiny přestávku Crocoparku, omrkneme krokodýly, hady a želvy a pak už fakt musíme.

Maroko se mi úplně a definitivně dostalo pod kůži. Můžou za to hory Atlasu, může za to Atlantský oceán, slunce, milí a usměvaví lidé, chaos marockých tržišť, vůně koření a mátového čaje, čerstvě lisované džusy z pomerančů a granátových jablek, výtečná marocká kuchyně a i takový ten „bordýlek“ v ulicích doprovázený stylem maňana – hlavně klídek a pohoda, však ono to nakonec všechno nějak dopadne.

A pak ta naše cestovatelská skupinka. Lidi byli jste báječní!!! Různé věkové kategorie, různá povolání a přesto jsme jeli na stejné vlně…A nesmím zapomenout na naše ranní rozvičky v Taghazout! Před snídaní se nás šest statečných potkalo na pláži, zacvičili jsme si jógu, zaběhali si pět kilometrů a pak si zaplavali v oceánu. To je ten nejlepší začátek dne!!!

Hory, cestování a dobrodružství prostě přitahuje stejné krevní skupiny. Jestli chceš zažít něco podobného – přidej se na nějakou tu cestu s CoolCampem i ty.