Přistáváme v Malajsii a jako první nás udeří téměř 90% vlhkost. Máte-li rádi skleníky, Malajsii si zamilujete 🙂 Vegetace kvete všude a neřízeně. My si však zvykáme postupně a přesouváme se do klimatizovaného autobusu, který nás jako první veze do Serembanu – hlavního města jednoho ze svazových malajsijských států. Seremban je tradiční město tvořené menšími řadovými domky, které jsou pro malajskou zástavbu typické. Doprava není tak chaotická jako v jiných asijských státech a za hodinu se již ubytováváme.

První je v plánu krátká procházka džunglí zakončená koupáním v moři. Okruh má sice jen 4 km, ale vzhledem k vlhkosti a teplotě nám dává zabrat. Cestou potkáváme první opice a obdivujeme bohatou přírodu. Osvěžíme se v moři a cestou zpět nás zastihne typická malajsijská přeháňka. Hodinový liják, kdy jsme všichni mokří do pár vteřin mokří a je tedy zbytečné hledat, kam bychom se schovali.

Přesouváme se na večeři ke kamarádovi Redzovi. Redza je Malajec, který žije celý život v Serembanu a připravil nám tradiční večeři u sebe doma se svou rodinou. Po několika chodovém menu zakončujeme den ještě skvělými dezerty.

První den nám dal zabrat a domlouváme se, že místo výšlapu deštným pralesem si druhý den pouze vyšlápneme na nedaleký taoistický chrám Tokong Then Sze Koon, který leží na blízkém kopci. Otevírá se nám krásný výhled a obdivujeme první z chrámů. Ukazuje se, že tahle skupinka si na kombinaci chrámů a přírody opravdu potrpí. 🙂

Dále pokračujeme do koloniální Malakky, města zapsaného na seznamu UNESCO. Ve kterém se v průběhu 400 let vystřídali Nizozemci, Portugalci, Britové, až nakonec Malajsie získala samostatnost tím, že Brity uprosila. Takhle nám to alespoň podal náš místní průvodce Billy, kterého jsme měli na tento den zapůjčeného.

Kromě přírody a chrámů si potrpíme i na dobrou kuchyni. Máme štěstí. V Malajsii žije několik etnik a my si každý den můžeme vybírat z malajské, čínské, indické, vietnamské i thajské kuchyně.

Opouštíme Malajsii, ne však nadlouho

Dnes odjíždíme do Singapuru, který byl dříve součástí Malajsie, ale v roce 1965 byl z federace vyloučen.

Singapur je moderní, futuristické velkoměsto, které oproti Malajsii udělalo za posledních 50 let obří skok. Pro přesun využíváme místní hustou síť SMRT a po cestě obdivujeme mrakodrapy a pečlivě plánovanou výstavbu. Jako první navštěvujeme ohromnou krytou botanickou zahradu se stromy, květinami a umělými vodopády, abychom večer plynule navázali světelnou show v Gardens by the Bay.

Následně večeříme v michelinské restauraci, kde si dáváme kuře s rýží za cca 200 Kč. Tahle michelinská restaurace je totiž formou bufetu. Večeři spláchneme skvělým džusem z všudypřítomných automatů na čerstvou pomerančovou šťávu.

Další dny navštěvujeme indickou, čínskou i arabskou čtvrť. Nevynecháváme chrámy, místní food courty a vyhlášené letiště, které každoročně vyhrává cenu za nejlepší letiště na světě. Návštěva krytého bazénu, posilovny, kina či jen odpočinek v parku? Na místním letišti nic z toho není problém. Nás však tlačí čas, a tak se někteří z nás spokojí s obědem – a jak jinak než opět v michelinské restauraci, tentokrát na letišti.

Jsme zpět v Malajsii

Dnes nás čeká přesun zpět do Malajsie, konkrétně do městečka Mersing, kde se zítra nalodíme na trajekt, který nás odveze na ostrov Tioman. Ten byl už v roce 1970 zařazen časopisem Time mezi deset nejkrásnějších ostrovů světa.

V Mersingu večeříme v malajské restauraci, kde jsme pro místní stydlivé servírky atrakcí a při každé naší objednávce se nesměle chichotají. Prvních pět objednávek se ještě smějeme i my. U těch dalších nám to už přijde zbytečné, ale i to holt patří k poznávání nových kultur.

Ráno máme budíček už v 5:00. Ne všichni vstávají na čas a někteří nevstávají vůbec. Jsme však tým, a tak lenochy vzbudíme a popoženeme na trajekt. Ten je uvnitř krásně klimatizovaný na přibližně 15 °C a do konce výletu jsem rád, že jsme z toho neonemocněli.

Po dvou hodinách jízdy připlouváme k ostrovu. Už z dálky vypadá jako z Jurského parku, jelikož je tu minimum resortů. Samotný ostrov tvoří pouze osm vesniček, ve kterých žije mezi 100 až 500 obyvateli. Vesnice nejsou propojeny ani asfaltovou cestou, a tak je třeba jít buď džunglí, anebo využít místní lodní taxi, které funguje tak, že se jednoduše zeptáte u nejbližšího břehu člověka s lodí, zda by vás zavezl tam, kam potřebujete.

Ubytováváme se v jednoduchých, ale komfortních chatkách přímo u pláže. Klimatizace, lednice, postel, skříň, sociální zařízení. Víc zde ani dostat nemůžeme. Jdeme se projít po nejdelší místní asfaltové silnici, která měří 4 km. Nazpět si půjčujeme skútry a cestu si tak krátíme. Někteří řídí poprvé, avšak kde jinde to vyzkoušet než v Asii na krásném ostrově.

Za půjčení skútrů dostáváme ochutnávku čaje z kořene Tongkat Ali, který má dodat energii, vitalitu a libido. Někteří z nás však po dojezdu na ubytování únavou usínají, reklamaci u pronajímatele skútrů ale neuplatníme. 🙂 Zbytek dne trávíme u moře a těšíme se na večeři do restaurace, kde je nabídka tvořena podle toho, co rybáři v noci ulovili.

Další den nás čeká šnorchlování spojené s výletem po ostrově. Někteří z nás si kromě zážitku z krásného výletu odváží i zbytky ostnů ježka v noze. Co by se ale mohlo zdát jako problém je zde běžnou rutinou. Drcení ostnů v patě pomocí šnorchlu se může zdát kontroverzní, avšak rozhodně účinné. Místní ví, co dělají. Do rána noha splaskla a výšlap džunglí nebyl problém.

Kaloni ostrovní, varani skvrnití, několik druhů opic, raflesie s největším květem na světě, želvy, výjimečně delfíni a žraloci černocípí. Tioman má co nabídnout a my další dny trávíme aktivním odpočinkem, i když někteří jsou na pláži přistiženi pouze při odpočinku. 🙂

Na skútrech, a někteří dokonce pěšky trekem přes džungli, navštěvujeme protější stranu ostrova, která přiléhá k Jihočínskému moři. Vlny, vítr a častější přeháňky na této straně nás utvrzují v tom, že jsme naše ubytování vybrali dobře. Po cestě zastavujeme na osvěžení u jednoho z vodopádů, kterých je na Tiomanu několik, a poté potichu parkujeme u cesty a vydáváme se lesní stezkou ke kvetoucí raflesii. Tajně proto, že místní neradi vidí, když turisté vyrážejí do džungle sami bez jejich placeného doprovodu. Míjíme jich hned několik, než přicházíme k té, která právě kvete.

Na ostrově trávíme celkem čtyři noci a každý si tu našel to své. Ať už oblíbenou pláž, výlety džunglí, šnorchlování, restauraci se skvělým jídlem, projížďky na skútru, ranní běh, nebo jen odpočinek na lehátku u moře.

Rozloučení v Kuala Lumpur

Poslední tři dny máme v plánu strávit v Kuala Lumpur. Moderní pulsující město, kde navštěvujeme chrámy, pouliční stánky s jídlem, velké tržnice či se jen válíme u bazénu. Po cestě zastavujeme v nově vybudovaném vládním městě Putrajaya. Navštěvujeme jednu z největších mešit v Malajsii – mešitu Putra – a projíždíme liduprázdné město, které slouží především vládním institucím.

Další den nevynecháváme Batu Caves – největší hinduistický chrám v Malajsii s desítkami opic okolo, které dennodenně připraví některé návštěvníky o cennosti. Večer nesmíme minout vyhlášenou ulici Jalan Alor s bary, restauracemi a exotickými jídly.

Čeká nás ještě nákup suvenýrů na místním Central Marketu, který je zde stejně dlouho jako samotné Kuala Lumpur, a vzhůru domů.

Na Malajsii je skvělé, že si zde člověk najde to, co mu je nejbližší. Skvělé jídlo, rozmanitou kulturu, prázdné pláže, krásnou přírodu, milé lidi a hlavně jejich klid a nadhled, který nám někdy v Evropě chybí.

Tak snad zase někdy na viděnou!