Když jsem se poprvé v roce 2017 vydal na Salzu do Rakouska, vůbec jsem netušil do čeho se to vlastně pouštím. Sedl jsem do auta, které bylo plné známých i neznámých lidí a frrr k hranicím. Domovinka, pivečko a za pár chvil nás už vítalo Rakousko.
Těch 6 hodin jízdy proměnilo krásný slunečný den na tmu jako v pytli. Nešlo vidět ani na konec vlastní ruky. Čelovky nabyly svého smyslu a postavený stan byl pobídnutím k odchodu k blízkému samoobslužnému baru v kempu. Sledoval jsem hvězdy na nebi a poté šel na kutě. Dobrou noc.
“No ty kráso! No ty vo*e!” ráno, které mi doslova vzalo dech. Přísahám na celý CoolCamp, že jsem nic krásnějšího neviděl. Pro představu, zavři oči. Teda, až si to dočteš, tak je zavři. Otevřeš stan, a svěží horský vánek se dotkne tvého obličeje, modré azurové nebe s pár bílými mraky jako z pohlednice. Sluníčko a hory na otevřeném zeleném prostranství. Spadla mi brada, srdce se otřáslo radostí. Tento pocit přeji zažít úplně každému. To nejde popsat, to musíš zažít.
Salza, Řeka učitelka.
Salza má právem toto oslovení. V prvním úseku jsem si říkal: “pohoda, klid” a pak najednou “ty jo, sakra, sakra, nestíhám”. Ale šel jsem do toho s poctivým tréninkem instruktora. Trénoval jsem otáčení, náklony, přípichy. Neopren mi sedl, takže žádný strach. Chlapec k nakousnutí.
Můj háček, čti Krtek, teda Petr byl skvělý. Hlavní vodák se srdcem na pravém místě a rozumem na rozdávání. Rady předal, potřebné vysvětlil. Všechny informace jsem měl.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Ve městečku Wildalpen, kde se nachází i obrovská peřej nás i ostatní Krtek naučil záchranu házečkou. Co to vlastně je? způsob záchrany. S vodou neradno bojovat. Tuto záchranu jsem vyzkoušel na vlastní kůži. Neboj, v rámci tréninku. Byl jsem dokonce byl ten, který na povel: “skoč” skákal do rozdováděné vody jako tester. Tento silný zážitek ze sebe nikdy nedostanu. Ani nechci. Záchrana házečkou, tedy kusem lana v pytli je zážitek, který chceš vyzkoušet, tedy pod dozorem. Věř mi.
Každý večer je skvělý. Atmosféru si zamiluje i největší morous. Kytárka, zpěv, špekáčky, oheň, pivo, domovinka, teplo a v hlavě skvělé vzpomínky na sjezd. Ráno opět výhled, do kterého bych si přál probouzet dnes a denně.
Už jako profesionál, teda skoro
Druhý den vodáckého výletu už jsme byli všichni profesionálové. Cítil jsem se tak já i zbytek účastníků zájezdu. Vydali jsme se střemhlav přímo do peřejí. Projížděli jsme dechberoucími kaňony, kde šlo pouhým okem vidět 15m hluboko. Ryby, život ve vodě jako na dlani.
Oči mi přecházeli ze snad 50m vysokých skal. Krásně zde jde vidět, kde kdysi protékala voda a teď je z toho pastva pro oči.
Superman a přírodní tobogán
Moc jsem si užil i obří skokanský můstek, kde jsme skákali jako diví, dokonce jeden z nás Martin skočil SUPERMANA! Já na to odvahu neměl.
Salza má vše, pro co jsem ochotný se zde vrátit. Zatáčky, peřeje, kameny, válce a nádherná příroda.
Když Krtek zavelel, že se blíží konec, zavalil mě takový pocit smutku. Ale ejhle. “Překvapení”, Přírodní tobogán. Tak to je něco pro mě. Hádej kdo byl dobrovolník. Ano, sto bodů, já. Celých 50 m s koncem v klidné, stojaté vodě. Sjel jsem to tak 10x, dokud jsem nepadl únavou. Bylo to skvělé.
Potom ale přišel očekávaný finiš. Koncová fotka a směr Ostrava.
Miluju to tady a pokud můžu něco od srdce doporučit, je to Salza.
