Mistrovství světa ve fotbale na vlastní kůži

1) Bylo nám doporučeno, že je v Atlantě parádní akvárium. Já teda na tyhle věci moc nejsem. Ale nechal jsem se ukecat. A bylo to nakonec fajn. Ten pocit, když na tebe plave velkej žralok, přiblíží se na pár centimetrů … a nakonec ho zastaví jen sklo … je celkem silnej. A to mám pro strach uděláno a jsem navíc velký fanda Čelistí. Nejlepší ale byli stejně Tučňáci. Možnost vlézt až mezi ně byla hodně cool. A blbli jsme s nimi dost.

2) Jo a koupili jsme si delfína. Fakt. Jmenuje se Vilbur. A má na sobě GPS a plave si teď někde kolem Norska. Trochu pochybujeme o úplné vypovídací hodnotě jeho trackeru, protože podle aplikace občas vyleze na pevninu a přejde nějaký ten fjord pešky. Což teda doufám neumí. Každopádně peníze by měly jít na záchranu těchto krásných stvoření ve volné přírodě, tak nějaké technické nedostatky té aplikaci asi odpustíme.

3) Ještě ten večer jsme vyrazili na baseball. Atlanta Braves vs. San Francisco Giants. Já baseball miluju. Zbytek osazenstva tak láskyplný k tomuto sportu není. Bylo hodně vysvětlování. A nakonec to dopadlo relativní katastrofou. Jako Truist Park je parádní stadion. Úplně stvořený pro ball game. Sice trochu dál od centra Atlanty, ale zase se do jeho útrob dá vejít hospodou. A to se ocenit musí.

4) Problém byl ale s počasím. Prostě lilo. My měli lístky pod střechou. Ale déšť rozhodně nesvědčil terénu. A tak se neodehrály ani dvě směny. Pořadatelé se snažili všemožně hřiště uschopnit. Hlavně antuku. Horda pytlů s oranžovým materiálem ale nakonec nepomohla. Ani náš sborový zpěv písně „Oral jsem oral, ale málo“ … který vyvolal na stadionu všeobecné nadšení. Utkání se nakonec odložilo na další den. To už jsme měli bohužel jiný program, a tak bylo po baseballovém zážitku relativně rychle. U některých si ta hra prostě své renomé nevyžehlí. A ten vtipný lament nejmenovaných, proč ti frajeři z pořadatelské služby to hrablo netáhnou, jako všude na světě … ale tlačí … asi z hlavy do smrti nedostanu :-).

5) No a další den … pro mě jeden z největších zážitků zájezdu. Atlanta je sídlem CNN. Jedné z největších televizních společností světa. A my využili našich dobrých kontaktů … a vzali nás jako business partnery na prohlídku do zákulisí. A to byl tedy naprostý mazec. Vidět ty tisková střediska, newscentra, režie, všechny ty lidi při práci … wow! Ale hlavně … my byli v prostorech, kde se natáčí zprávy i pořady o počasí. Ty známá studia o NHL a NBA. A seděli jsme na židli, na které před námi seděl Shaquille O’Neal nebo Charles Barkley. A stáli v místnosti, kde v roce 2020 probíhala největší televizní debata mezi Trumpem a Bidenem. Jako … měl jsem husí kůži. A cítil jsem se jako mraveneček ve velkém a opravdovém světě.

6) Odpoledne jsme pak navštívili „Českou hospodu“ a středobod pro naše fanoušky v Atlantě. Atmosféra fajn. Venku i vevnitř. Placení pomocí dřevěných žetonů nás moc neoslovilo. Ale zato jsme se účastnili vědomostního kvízu, který nachystal český SLO se svým týmem. A jako pochlubím se. Trochu jsme kralovali. Měli jsme hned 3 lidi v TOP10. A dva rovnou na bedně. Zlato a bronz. Jako asi něco víme. Gratulace Máro!

7) No a další den už zápas. Stále jsem v šoku, jak geniální atmosféra na něm byla. A že na zápas Česko – JAR přijde kdesi uprostřed státu Georgia 67 tisíc lidí, je nad mé chápání. Navíc ta „hala“ je prostě boží. I hospůdka před ní. Utkání bylo polední, takže jsme tam šli na snídani. A asi dlouho místní neviděli, aby si někdo jako brunch dal dva obrovské okapy s třemi litry mimózy. Skandovali jsme. Dokonce nám obsluha půjčila i megafon. Nakonec nikdo nezůstal sedět. Ani běžní hosté podniku. Všichni s námi zpívali. A o tom ta nálada šampionátu prostě je.

8 ) Jen ten fotbal stál za prd. Všechny nás to zklamalo, rozesmutnilo, naštvalo. Ale to je na jiný příběh, který jsem odvyprávěl už včera. Každopádně na náladě ve fanzóně to rozhodně neubralo. Ba naopak. Oba fanouškovské tábory ctily remízu. A prostě jsme s Jihoafričany zapařili. Oni jsou fakt zlatej národ. Naučili nás moře svých tanců a pokřiků. Pořád se chtěli fotit. A na oplátku jsme si s nimi střihli Být stále mlád a Když muž se ženou snídá. Tohle mísení kultur člověk opravdu zažije asi jen na Mundialu.

9) A přesně proto jsem opravdu vděčný, že jsme tuhle možnost dostali. Chápu, že je můj názor subjektivní a že z Česka se ta výjimečnost okamžiku nasaje těžce. Takže zcela respektuju ty, pro které je tenhle turnaj provarem nebo okrajovou záležitostí. Já jsem se jen snažil alespoň trochu přiblížit vám ten vibe mistrovství. Který je … a opravdu mi to věřte … jedinečný a opojný.

10) A to je konec. Přežili jsme to. Všichni. Občas to bylo na hraně. Ale prostě to stálo za to. A já bych chtěl na závěr poděkovat. Všem účastníkům tripu, kteří se s námi rozhodli tohle dobrodružství absolvovat. Není to někdy úplně procházka mateřské školky parkem. Ale zvládli to všichni s naprostou grácií. A já zase poznal spoustu nových kamarádů a těším se, že s námi zase někdy pojedete kluci!

A jedeme dál. Ať žije fotbal. Ať žije sport. A ať žije … život!

https://www.facebook.com/sportovnidenikfanouska