Jdeš pěkně sklípek za sklípkem, v ruce třímáš skleničku a užíváš si pohody a pohostinnosti místních vinařů. Někde proudy vína proložíš škvarkovkou nebo gulášem, jinde pro změnu tanečkem a zpěvem u cimbálovky. A tak jsme jeli. Zdatnější vinaři, vinaři amatéři, dokonce i pivaři…  Celá trasa a jednotlivé otevřené sklepy je perfektně zaznačená do mapky, kde si taky můžete dělat znalecké degustační posudky na jednotlivá okoštovaná vína. Ale pokud mapku ztratíte hned na začátku, nic moc se nestane. Cestou totiž můžete jít po hluku (zpěvu) a podle více či méně se potácejících skupinek nadšených koštujících. 


Každý sklípek má své kouzlo

V jednom si vyslechnete výklad vinaře, kterému vážně v žilách už nemůže kolovat krev, ale rulanda. Odbornosti prokládá tak kouzelným nářečím, že mu sice nerozumíte každé druhé slovo, ale to vůbec nevadí, protože to sem prostě patří. V jednom ze sklípků vás provede rovnou pan starosta, který celý výklad okoření těmi správnými historkami. Víc neprozradím, protože byste mě proklínali za spoiler. Dále se dostanete do vinařství, které sbírá jedno ocenění za druhým. Nezaplatili, za product placement, takže jmenovat nebudu, ale pokud se tam vydáte, tak Vinařství J. Stávek (ups, tak je to venku) určitě nemůžete minout. Nádherné prostředí a výborné víno, to je kombinace, která vás tak omámí, že se vám nebude chtít ani dále, ale musíte! Cesta je dlouhá. Sklepy, kde si připadáte jako u prarodičů na prázdninách střídají profesionální vinařství… S množstvím vypitého vína se prodlužují naše zastávky.   

 

Konec? Kdeže! Teprve začátek

Celá trasa končí ve vinařství Procházkovi, které se nachází kousek od koupaliště. Jestli si myslíte, že když zvládnete po svých dojít až sem, tak máte vyhráno, jste na omylu. V areálu místního koupaliště se totiž večer koná burčáková zábava. Představte si, že jste od rána hrdlem prohnali tak cca 3 litry všemožných vzorků, teď dorazíte na vesnickou zábavu, kde máte jen 4 možnosti – přesedlat na burčák (I.), pivo (II.), tvrdé (III.) nebo zůstat u vína (IV.). Pak je tedy ještě možnost jít spát nebo nepít, ale ty si nikdo nepřipouští. Vůně klobás, melodie místní kapely, která vám zahraje vše od Janka Ledeckého až po AC/DC, spousta nových známých, které jsme si cestou stihli udělat. Takhle nějak si představuji ráj na zemi.

 

Na naháče v neckách

Vrcholem celé veselice je půlnoční neckyáda. Jako neznalí místních poměrů jsme lehkým cílem a necháme se místními uvrtat do této zábavy. Vůbec netušíme, co to bude obnášet, ale kdo by řešil detaily. Jako třeba v čem se budeme plavit, co budeme mít na sobě, že vůbec není teplota na koupání…. S blížící se půlnocí si stále více uvědomujeme, že nebude cesty zpět. Dvoučlenných týmů se nakonec na start postavilo tuším 6. Úkolem je přeplavat bazén koupaliště v plastových neckách pouze za pohonu svých vlastních rukou tam a zpět. OK. Když pominu, že problém je už samotné nalodění a udržení se na vratkém plavidle, tak další zádrhel je naše oblečení, které nakonec necháváme na břehu. Naštěstí je tma. Za mohutné podpory přihlížejících se posádky utkají ve dvou rozplavbách a finále. Několikrát převržení, totálně vysílení jsme se nakonec umístili v první trojce, což nám vyneslo cenu z rukou pana starosty a nehynoucí obdiv fanoušků a fanynek. Dokonalé zakončení dokonalého dne. Němčičky jsou místem, které nelze nemilovat. 

Tuto Moravskou veselici můžeš zažít s námi. Pojeď s námi Na Víno.