Tvrz Kreml, chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí, Zimní palác v Petrohradu, vystavený Lenin, tepláky, latex a nemožné do tří dnů. Dnešní Rusko bylo pro mnohé z nás překvapivou kombinací post-totalitního nádechu, moderního blahobytu a romantického místa, skoro jako z pohádky. Nebo snad zlého snu?


Párty v Moskvě? Tepláky, brusle, latex a budovatelské písně

V samotném srdci země, již omývá 13 moří, jsme po tradičních destinacích a „nejstarší dochované tvrzi na světe“ – kremlu chtěli vidět opravdu vše! Využili jsme proto autobusu a udělali si okružní jízdu – od Rudého náměstí, přes 60 patrové univerzity, až po Gorkého park, který se v zimě mění s plochou 18 000m2 v největší kluziště na světě.

„Trubka, trubka, tyč, tyč,…“ lákaly nás hlasité moskevské kluby a byla by škoda některé i nenavštívit. A jak že se baví ruská mládež? Stejně jako my, až na to, že celý klub je zaplněn borci v teplákovkách, DJka stojí na kolečkových bruslích oblečena do latexu a s motorkářskou přilbou na hlavě pouští jeden místní „vypalovák“ za druhým. Vodka teče proudy a atmosféra strhává všechny do tance. Zhruba okolo druhé hodiny ranní se pak mění repertoár v tradiční ruské chorály a budovatelské písně. Kdo nezažil, neuvěří!

Amerika země neomezených možností? Kdeže… to neznáte Rusy!

Vodka, ruský národní nápoj číslo 1. slouží nejen co by univerzální lék, zahřívač a poskytovatel zábavy v jednom. Po většinu časů slouží ruská Stoličnaja také jako platidlo. A když náhodou neobstála vodka, rusové nabídli válečnou techniku. Takto se třeba ze společnosti Pepsi, dodávající nejen kolový nápoj stala na pár dní 6tá největší ponorková velmoc.

Nevěříte? Vždyť Rusové prodali i Aljašku  Zde původní článek z New York Times. Rusko resp. Sovětský svaz konkrétně zaplatil 17 ponorkami, jedním křižníkem, fregatou a jedním torpédoborcem. Po této „srandičce“ nás vůbec nepřekvapilo, když při příjezdu stažený tří kilometrový „koberec“ z osmi proudé magistrály v srdci Petrohradu, zářil o 2 dny později novotou… Podílelo se na něm jen „20 válců, 5 pokladačů a asi miliarda dělníků s lopatami“. Nemožné? V Rusku nikoliv!


Víte, že v Petrohradě je 3x více mostů, než v Benátkách?

Do Petrohradu jsme přijeli vlakem, abychom se pokochali tamní krajinou a srovnali úroveň ruské železnice s Českými drahami. Samotný vlak byl kvalitativně i pohodlím o úroveň výše, než naše Pendolino, ale krajina nás zklamala. Mokřad, mokřad, mokřad, pole, dřevěnice, pole, mokřad, mokřad, cihlový domek, a tak stále dokola.


Málokdo z nás by čekal, že v druhém největším městě, můžete zažít neopakovatelnou romantickou atmosféru při plavbě lodí. Jistě, gondoliéři nedorazili, přesto vás plavba lodí po osvětleném Petrohradu bez jediného mráčku chytne a nepustí. Proplouváte pod nesčetnými mosty a máte možnost vidět všechny krásy toku Něvy z pohodlí výletního parníku. Zimní palác, Ermitráž, „ruské Versailles“ Petěrgof, Svatopavelská pevnost, muzeum Fabergého vejce, „krasivaje děvušky“… to vše za tzv. „bílých nocí“, kdy se natahuje den.



NEZTRATIL JSI PENĚŽENKU? DĚLÁM V METRU“

Představ si. Stojíš se svou skupinou před železnou bránou metra, čekáš, až uslyšíš onen zvuk blížícího se kolosu a brána se otevře. Začneš nastupovat, před tebou se však zastaví dva borci a nechtějí jít dál do vozu. Zezadu se na nás hrnou další cestující a my se tak tlačili jak sardinky v konzervě.

Vtip byl v tom, že ti dva, co nás brzdili, měli vzadu další kumpány, co vybírali kapsy a kde nám zmizela peněženka. „Neztratil jsi náhodou peněženku? Dělám v metru“ přišla večer zpráva na facebook. „Jo ztratil, co v ní je?“ „Vše krom kreditních karet.“ Peněženka vyzvednuta, vše je OK. V peněžence bylo 1000 rublů, když ji zloděj vytahoval, vypadly mu zpět do kabely. Jedinou vážnější újmou tak byla mince z muzea kosmonautiky.

DRUHÉ KOLO

O den později jsme se vydali do muzea taxíkem. Průvodce k nám přišel a řekl, že „To jsou naše taxíky nasedněme“. Když jsme chtěli nastoupit, přišli k nám nějací 3 lidé a začali se do našeho taxíku rvát. OK, ať si jedou, nebudeme se přeci v Rusku hádat. „Máte všichni peněženky?“ s úsměvem nadhodil ambasador do placu, když vtom jeden z nás poplácáním po zadku zjistil že nemá!

Jeden z loupežníků už nastupoval do sousedního auta, zavřel dveře, auto se už, už rozjíždělo. Náš ambasador se rozběhl, chytil výtržníka pod krkem otevřeným okýnkem spolujezdce, běžel za autem asi 50 metrů a v tu ránu z druhého okna vyletěla peněženka. Auto se zastavilo, loupežníci dostali par facek a my pokračovali v našem dobrodružství. 

Zanevřeme na Rusy? Rozhodně ne!


Rusko repeté

Emoce, nadšení a vzpomínky plné dojmů, tak na nás zapůsobila země, kde pivo není považováno za alkoholický nápoj a která má svou rozlohou srovnatelnou velikost, jako celá planetka Pluto. Bílé noci, čarovná architektura, ohromné lidské nasazení a večerní jízda po Něvě, bylo toho dost, ale mnohem více na nás čeká na příště. Však se přidej, do Ruska se vypravíme znova ;)

Mrkněte jak proběhl náš první výlet do země neomezených možností.