Skip to main content
Archive

Měsíc: Listopad 2019

Jak se obléknout na hory – Vrstvení

Je tady zimní sezóna a naše zájezdy za sněhem jsou každým dnem o krok blíž. Proto neleníme a chceme, abys byl na podmínky v Gruzii i na Ukrajině připraven. Přečti si náš první tip, jak zůstat během těchto náročných, sportovních dnů v teple a suchu :).
První tip je:  VRSTVENÍ
Tři vrstvy pro dokonalý komfort. Právě tři vrstvy jsou výbornou léčkou, jak být připraven na teplotní výkyvy. Díky tomuto “systému” oblečení umožníš svému tělu přirozené zachování jeho termoregulačních schopností.

Jak na to?

První vrstva je tady s úkolem odvodu potu od pokožky pryč. Toho nejlépe docílíš funkčním spodním prádlem.
*Tip: v zimě, nebo chladném počasí vol trika s krátkým, tří čtvrtečnm nebo dlouhým rukávem a dlouhé spodky. 
Druhá vrstva je izolační. Tato vrstva oblečení pomáhá tělu udržet jeho přirozenou teplotu. Nejlepším a nejčastějším materiálem je fleec.
Třetí vrstva, takzvaná ochranná tvoří bariéru mezi našim tělem a okolím. Jsou to svrchní materiály, většinou nepromokavé a větruvzdorné.
Máš nějaké své tipy, které ti pomáhají v oblékání a vrstvení na svah či hory v zimě? Pochlub se nám s ním :).
By 0 Comments

Má první divoká řeka – Salza

Když jsem se poprvé v roce 2017 vydal na Salzu do Rakouska, vůbec jsem netušil do čeho se to vlastně pouštím. Sedl jsem do auta, které bylo plné známých i neznámých lidí a frrr k hranicím. Domovinka, pivečko a za pár chvil nás už vítalo Rakousko.

Těch 6 hodin jízdy proměnilo krásný slunečný den na tmu jako v pytli. Nešlo vidět ani na konec vlastní ruky. Čelovky nabyly svého smyslu a postavený stan byl pobídnutím k odchodu k blízkému samoobslužnému baru v kempu. Sledoval jsem hvězdy na nebi a poté šel na kutě. Dobrou noc.

“No ty kráso! No ty vo*e!” ráno, které mi doslova vzalo dech. Přísahám na celý CoolCamp, že jsem nic krásnějšího neviděl. Pro představu, zavři oči. Teda, až si to dočteš, tak je zavři. Otevřeš stan, a svěží horský vánek se dotkne tvého obličeje, modré azurové nebe s pár bílými mraky jako z pohlednice. Sluníčko a hory na otevřeném zeleném prostranství. Spadla mi brada, srdce se otřáslo radostí. Tento pocit přeji zažít úplně každému. To nejde popsat, to musíš zažít.

Salza, Řeka učitelka.

Salza má právem toto oslovení. V prvním úseku jsem si říkal: “pohoda, klid” a pak najednou “ty jo, sakra, sakra, nestíhám”. Ale šel jsem do toho s poctivým tréninkem instruktora. Trénoval jsem otáčení, náklony, přípichy. Neopren mi sedl, takže žádný strach. Chlapec k nakousnutí.
Můj háček, čti Krtek, teda Petr byl skvělý. Hlavní vodák se srdcem na pravém místě a rozumem na rozdávání. Rady předal, potřebné vysvětlil. Všechny informace jsem měl.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Ve městečku Wildalpen, kde se nachází i obrovská peřej nás i ostatní Krtek naučil záchranu házečkou. Co to vlastně je? způsob záchrany. S vodou neradno bojovat. Tuto záchranu jsem vyzkoušel na vlastní kůži. Neboj, v rámci tréninku. Byl jsem dokonce byl ten, který na povel: “skoč” skákal do rozdováděné vody jako tester. Tento silný zážitek ze sebe nikdy nedostanu. Ani nechci. Záchrana házečkou, tedy kusem lana v pytli je zážitek, který chceš vyzkoušet, tedy pod dozorem. Věř mi.


Každý večer je skvělý. Atmosféru si zamiluje i největší morous. Kytárka, zpěv, špekáčky, oheň, pivo, domovinka, teplo a v hlavě skvělé vzpomínky na sjezd. Ráno opět výhled, do kterého bych si přál probouzet dnes a denně.

Už jako profesionál, teda skoro

Druhý den vodáckého výletu už jsme byli všichni profesionálové. Cítil jsem se tak já i zbytek účastníků zájezdu. Vydali jsme se střemhlav přímo do peřejí. Projížděli jsme dechberoucími kaňony, kde šlo pouhým okem vidět 15m hluboko. Ryby,  život ve vodě jako na dlani.
Oči mi přecházeli ze snad 50m vysokých skal. Krásně zde jde vidět, kde kdysi protékala voda a teď je z toho pastva pro oči.

Superman a přírodní tobogán

Moc jsem si užil i obří skokanský můstek, kde jsme skákali jako diví, dokonce jeden z nás Martin skočil SUPERMANA! Já na to odvahu neměl.

Salza má vše, pro co jsem ochotný se zde vrátit. Zatáčky, peřeje, kameny, válce a nádherná příroda.

Když Krtek zavelel, že se blíží konec, zavalil mě takový pocit smutku. Ale ejhle. “Překvapení”, Přírodní tobogán. Tak to je něco pro mě. Hádej kdo byl dobrovolník. Ano, sto bodů, já. Celých 50 m s koncem v klidné, stojaté vodě. Sjel jsem to tak 10x, dokud jsem nepadl únavou. Bylo to skvělé.
Potom ale přišel očekávaný finiš. Koncová fotka a směr Ostrava. 
Miluju to tady a pokud můžu něco od srdce doporučit, je to Salza.
Jedu i tento rok, přidáš se?
Vodácké ahoj,
Kuba,

Hlava CoolCamp.cz

P.S: Takhle to vypadalo s námi loni. Koukni na naše videjko. 🙂

 

By 0 Comments

Na hory stopem? Proboha proč?!

Když jsme se balili na svou první cestu, hodně jsme zvažovali jak se tam dopravíme. Nakonec padla volba na vlak. Přesto jsme řešili v naši cílové destinaci otázku toho, jak se pohybovat mezi vesnicemi a horami. No a tuhle jsme zjistili, že budeme v zemi, kde je naprosto běžné stopovat. Zvláště mezi vesnicemi, kde žádná MHD neexistuje.
 
S velkými obavami, naučen jak nebezpečné to je, jsem vztyčil u cesty poprvé palec. Buď šlapat večer 40km pěšky po silnici nebo si zkusit někoho stopnout. .. Takže nebylo moc nad čím přemýšlet. To bylo snad před pěti lety. Všechny stopy jsem doposavaď překvapivě přežil. Někde jsem si postál několik hodin, někde to zase byly naopak vteřiny. Tak jako tak, tento způsob přepravy jsem si zamiloval. Přečti si pár důvodů proč.

1) Poznáš zemi lépe

Dle mého, pokud člověk jede MHD nebo vlastním autem, většinou nemá důvod k interakci s místními lidmi. Když člověk stopuje, tak moc na výběr nemá. Můžete strávit s řidičem v autě i několik hodin. To už většinou nějaká ta konverzace proběhne. Hlavně řidič často zastaví právě proto, že si chce s někým povídat po cestě. Potom máte vedle sebe obrovský zdroj informací o dané zemi! A místní Vám velice rádi povykládají, jaké to u nich je. Když po cestě musíte vystřídat 4 nebo 5 aut, tak vězte, že budete chytřejší než z nějakého článku na wikipedii.

 

2) Cizí jazyk

Jestli se bojíte mluvit cizím jazykem, stejně jako jsem se bál já, tak stopování je na to úžasná terapie. Cizinci (na rozdíl od vašeho vyučujícího angličtiny) Vám spoustu chyb v jazyce budou tolerovat. Naopak budou rádi, že si s nimi vůbec povídáte. Tuhle nám chlapík zastavil (aniž bychom stopovali) jenom proto, že jsme vypadali jako cizinci a strašně rád by si procvičil angličtinu. Pomohlo nám to všem. A ještě nás svezl přes 250 km.

3) Zážitky

Dovolená se stane zážitkově mnohem intenzivnější. Nikdy nevíte na koho narazíte, za jak dlouho vám někdo zastaví, kam vás doveze. Byť se někomu může zdát ta nejistota nepříjemná, díky této nejistoty jsou ty zážitky mnohem silnější. Na Islandu jsme jeli s místními průvodci. Ti nám s nadšením navrhli udělat zajížďku na jeden přírodní úkaz, o kterém jsme neměli ani páru. Stálo to za to. V Rumunsku jsme byli pozváni na večeři, v Německu jsme získaly nocleh. A bylo toho mnohem více. Přestože tyto věci v plánu nebyly, a dokonce nám bylo hloupé, takové nabídky přijmout, byli jsme překecáni a ve výsledku to byl opravdu úžasně strávený čas.

4) Poznáš místní dobrotu

Většinou opravdu zastavují lidé, kteří chtějí pomoci, zkrátit si svůj čas během cestování nebo poznat nové lidi. Když už jsem byl z nějakých zemí na nervy, tihle lidé mi ukázali, že to tam opravdu může stát za to. Po pár horších zážitcích to bylo fajn osvěžení. V Srbsku jedna starší paní poručila místnímu řidiči nás vzít. Chvíli se ji bránil, poté povolil a nedobrovolně nás naložil do dodávky. Seděl jsem 2 hodiny cesty v kufru na autobaterii, jelikož neměl místo. Přesto jsme se dostali z místa, kde jsme byli zaseknuti snad na 4 hodiny. Paní nám ještě před odjezdem dala svačinku z jejího stánku, kde prodávala. V Maďarsku mi místní policisté stopli dodávku. Pod pohrůžkou dlouhé kontroly, řidiči doporučili mě svézt, když už máme stejnou cestu (300 km do Budapeště).

5) Ušetříš

Byť tohle byl pro mě ten nejméně významný důvod ke stopování, bylo by hloupé, to nezmínit. Opravdu jsem spoustu cest mohl podniknout jenom díky tomu,že jsem ušetřil dost peněz na dopravě. Jinak bych seděl doma jak švestka. 
Když zpětně přemýšlím nad zážitky z cestování, vždycky mi vyvstane na mysli spoustu těch, které mám ze stopování. Zvlášť, pokud to bylo s nějakým blízkým spolucestovatelem, se kterým to mohu dodnes sdílet. Možná právě díky takovýmto zážitkům se spolu vůbec ještě bavíme 😀
Nejhorší, co se může stát je, že tě někdo znásilní, kuchne nebo se s tebou vyseká. Ale ušetříš pár peněz za jízdu vlakem a to podle mě za to stojí.
Honza Pochtiol
CoolCamp ambasador
Instruktor horoškoly Alpacademy.cz
P.S: Vyrážím přejít Rumunské větrné hory, přidej se. 🙂
By 0 Comments

Stylové zakončení sezony -BARÇA VS ATLÉTICO

 

Poslední zájezd v letošní sezóně proběhl na prestižní utkání s Atléticem Madrid. 

Souboj prvního týmu tabulky s druhým si nenechalo ujít hned 20 lidí. A lepší zakončení zájezdové sezóny jsme si snad ani přát nemohli.

 

 

V pátek večer nás nepřivítalo nejlepší počasí, ale vzhledem k tomu, že jsme přiletěli dost pozdě a na programu už bylo jen ubytování a nějaké to pivo, ničemu to nevadilo. To v sobotu už bylo počasí skvělé. Nikde ani mráček a téměř 20 stupňů. Na prohlídku města tak naprosto ideální podmínky. Tradiční trasu městem jsme zahájili u Hospital de Sant Pau.

 

Pokračovali jsme kolem Sagrada Família, domů Gaudího, přes Plaça Catalunya k Palau de la Música Catalana a Catedral de Barcelona. V sobotu byl na prohramu hlavně zápas, proto jsme si trasu prodloužili a z Plaça Sant Jaume se vydali do olympijské vesnice a potom na pláž. Podél pláže, přes Barcelonetu a přístav jsme dorazili až k Ramble. Tato část města patří k těm nejkrásnějším v celé Barceloně. Krátká pauza na prosluněné terase hostelu a vydali jsme se na zápas. Zde jsme se setkali se zbytkem fanoušků, mezi nimi byl i viceprezident Jakub či bývalý viceprezident Gianni.

 

Zápas zpestřily hlavně šance Alby, Coutinha či Suáreze, a pak také červená karta Costy. Utkání provázela skvělá atmosféra, kterou tvořilo přes 92 tisíc fanoušků. Dlouho to vypadalo, že utkání skončí 0:0, vše ale změnil Luis Suárez. V tu chvíli stadion explodoval, atmosféra byla naprosto elektrizující a za pár sekund byla ještě umocněna gólem Messiho. Pocity byly v tu chvíli naprosto úchvatné a vše gradovalo zpíváním Campeónes, Campeónes. I na hráčích (především Albovi) bylo vidět, jak moc pro ně výhra znamenala. Titul nám už tak s největší pravděpodobností nikdo nevezme. Následovala menší oslava (kterou někteří protáhli do 5 do rána).

V neděli jsme začali program u Camp Nou a jeho okolí. Poté následovala celá tour. Zde si nově kromě starého trávníku můžete koupit i kousek brankové sítě z konce sezóny. Po prohlídce stadionu jsme vyrazili na Turó de la Rovira, tedy kopec, odkud je nejkrásnější pohled na Barcelonu. Už jsem tu byl nespočetněkrát, ale tyto podmínky byly jednoznačně nejlepší. Sluníčko a hlavně žádný opar od moře, který občas trošku kazil výhled i fotky. Barcelona tak vypadala opravdu jako namalovaná.

Po kochání se neodolatelnou Barcelonou jsme vyrazili znovu přímo do ulic. Na programu byly poslední nákupy na Ramble a jejím okolí, a pak už večeře v restauraci Chalito, kterou vlastní Luis Suárez. S Luisem jsme se bohužel nepotkali, do restaurace totiž dorazil až o den později.

 

 

Skvělou večeří a nějakým tím pivkem na hostelu jsme zakončili další barcelonský víkend. Pěkné počasí, nádherné město, dobré jídlo a pivo, plný Camp Nou a vítězný rozhodující zápas o titul – to byl poslední společný výlet této sezóny.

Závěrem děkuji všem účastníkům a těším se na další sezónu. V té se můžete těšit na větší výběr zápasů a další vylepšení servisu.

 

Tomáš „Migueli“ Škurek

Visca el Barça i Visca la nostra Penya!

 

By 0 Comments

Jak vybrat vybavení na kolo

V tomto článku se dozvíš, co si beru na kolo ať co nejvíce zmírním pády o kterých jsem psal minule. Prozradím co nosím za vybavení, aby se mi jezdilo co nejvíce komfortně a bezpečně. Pobavíme se taky o batohu a co do něj. 🙂 
 
  • Boty – Dělíme je na nášlapné nebo klasické. Já jezdím v klasických, kde mam volné nohy a díky tomu se prostě cítím bezpečněji a volný jako pták. Doporučuji plochou podrážku s jemným vzorkem, takové boty dobře drží na pedálu a zamezí zraněním při sklouznutí nohy. Bota by měla být celkově pevná a odolná. Mně se nejvíce osvědčili boty od značky FiveTen. 
  • Tričko – U trička jde hlavně o pohodlí a styl. Dnes se dá koupit spousta krásných a pohodlných sportovních triček. Takže ideálka materiál co rychle uschne a dobře odvádí pot.
  • Kraťase – stejně jak u trika musí být nejen pohodlné, ale také se mi nesmí nikde plést. Bacha na délku! Nechceš ať se ti v rychlosti zapletou pod sedátko a ty kvůli tomu hodíš menší tlamu.
  • Ponožky – pro mě jsou základ sportovní kompresní ponožky o pár cm vyšší než ty klasické, ale žádné podkolénky. Říkáš si proč? No hlavně kvůli oděrkám od pedálů, piny v pedálech jsou opravdu ostré a i při stání na místě dokáži rozříznout nohu. Přece jen po pár hodinách v pedálech každá věc co pomůže od únavy se hodí.
  • Cyklistická vložka pod kraťase – Někdo ji zatracuje někdo ji miluje. Já ji osobně na každou vyjížďku delší než hodinu beru sebou jinak mě z každého sedátka hned bolí pozadí. Je to čistě každého věc.
  • Helma –  nejdůležitější část výbavy. Je nutná spíš přímo nezbytná. Požadavky jsou jednoduché musí být pohodlná, odvětrávaná a dobře ti sedět.
  • Brýle –  vozím rád kvůli prachu, slunci, hmyzu atd. Ale najít kvalitní co se nezapařují a opravdu ti budou držet na nose a neulítnou při každé zatáčce je boj. Ono taková muška v prudké zatáčce na kamení umí potrápit.
  • Rukavice –  nejlépe celoprstové a dle ročního období tloušťka a zateplení. Hodně lidí včetně mě namítá, že bez rukavic je mnohem větší cit, ale let přes řídítka téměř vždy má za následek dopad na dlaně a opravdu špatně se hojí.
  • Chrániče – je důležité nepodceňovat. Já mám rád měkké vzdušné jen na kolena, ale začínající jezdci často volí i loketní a holení. Jen pozor na různé tvrdé plastové chrániče. V takových se nedá šlapat, jsou neforemné a nepohodlné.
  • Batoh   nejlépe cyklistický s nějakou mřížkou na záda kvůli pocení se. Doporučuji v něm nějaký vak na vodu kvůli lehkému pití za jízdy. Velikost stačí 10l batoh na půl denní vyjížďky. Hlavně, aby měl dobré zapínání a držel bez poskakování na zádech.
  • Co s sebou do batohu? Já vozím v batohu trvale jen pár věcí a to repelent, základní nářadí, montpáku, náhradní duši, lepení, dostatek tekutin, náplasti, peníze, doklady, nějakou dobrou tyčinku a kousek ovoce.

Zdar,
Martin „Chroust“ Chrastecký

P.S: Pokud přečti si mé ostatní články:

10 tipů jak padat na kole

By 0 Comments

Roof tour – unikátní pohled na město

Pohled jako nikdy předtím

„Roof tour“ je tzv. exkurze po střechách a současný trend městské turistiky, který se těší velké oblibě. Ano, opravdu je tady někdo, komu zaplatíš a ten tě protáhne po střechách, ze kterých je ten nejlepší výhled např. na Kreml či Kazaňský chrám.

Ani v tomto trendu není Moskva s Petrohradem pozadu. A proč ti o tom říkám? Protože nás spolu jeden takový roof tour čeká. Pokud váháš, jestli si sebou přibalit nějaké foto dělo, neváhej. Níže ve videu najdeš ukázku výhledů, které tě možná čekají.

100 % bezpečné

Jde o oficiální schválenou prohlídku s průvodcem, takže ANO. Odměnou ti bude hodinová procházka po střechách, která ti nabídne nezaměnitelné a neokoukané výhledy na památky jako je například Kreml, Kazaňský chrám a jiné památky. Střechy mají ploty, abys nespadl dolů a sklon střech je cca 15°, jen si neber boty na podpatku, to by se ti moc dobře nešlo.,
 
Na rooftour se semnou můžeš vydat při zájezdu do Ruska na jaře.
Doufám, že se tam uvidíme.Tvůj amabasdor pro Rusko,
Gordana
P.S: Takhle to může vypadat. 🙂

Mohlo by tě zajímat…:

By 0 Comments

10 tipu jak správně padat na kole

K jízdě na kole – a to nejen na tom horském – patří
někdy i pády. Většina z nich příjde tak nečekaně, že je ani nezaregistruješ a už jsou tu! Proto jsem ti sepsat pár užitečných návodů, jak je co nejvíce zregulovat 🙂

  1. Né úplně tip, ale hlavní je nosit helmu, rukavice, chrániče loktů a kolen. Věř mi, dost ti to pomůže, sám s tím mám zkušenosti. 🙂
  2. Kontroluješ jen dopat, proto když už víš, že poletíš, snaž se nasměrovat na co nejbezpečnější místo.
    Mimo strom, křák, šutr, ideálně na co nejměkčí povrch – na trávu, na hlínu, do vody, pokud možno mimo silnici.
  3.  Při pádu nenatahujeme paže před sebe jako „Ježíš“, mohl by sis je zlomit. Pokus se pád převést do kotoulu. Nejčastějším úrazem z kola jsou vymknutá nebo zlomená zápěstí a klíční kosti.
  4. Nepadej na ruce a nebrzi jími pád. Váha celého těla ti pak na ně dopadá.
  5. Bacha na hlavu! Tu si chránit musíš! Proto při pádu snaž si co nejvíce chránit hlavu. (i za cenu zlomených ruk, ty se vyléčí).
  1. Vždy padej mimo kolo, né na kolo. Pokus se vyhnout dopadu na kolo. Když už padáš, určitě seskoč z kola, snaž se dostat mimo něj. Pád bude míň nebezpečný, když Ti nohy nezůstanou zamotané do kola.
  2. Pády na záda mohou být fakt ošklivé, a následky jak bysmet. Proto pokud to jen trochu jde, pokud letíš na záda, snaž se co nejvíc přetočit na bok, aby nešla veškerá váha právě na ně.
  3. Pokud se ti kolo staví na zadní do kopce, sniž převod, pokud už se ti postavilo, blokni brzdy a sesedni 😉
  4. Naopak při sjezdu, padáš-li přes řidítka, platí pravidlo, že se musíš přenést svou váhu co nejvíce dozadu a ubrat ve šlapání.
  5. Bonusový tip. Používej cyklistické rukavice i v pařáku, není nic horšího než sedřít si dlaně… To si pak chvíli nezajezdíš. 🙂 Strašně špatně se to hojí.

Trailum zdar!

Martin „Chroust“ Chrastecký
Pokud přečti si mé ostatní články:

Jak vybrat vybavení na kolo a co mít v batohu
By 0 Comments

MARATÓN A ZÁPAS S RAYEM ANEB PROSLUNĚNÝ VÍKEND V BARCELONĚ

Výlet začal trošku nervózně, když klub poslal hned 3 totožné páry lístků (nový systém přidělování lístků se tak zatím moc neosvědčil). Nové lístky však byly poslány ještě před odletem a tak jsem do Barcelony vyrazil docela klidný.
V pátek jsme se po ubytování vydali hned do Palau Blaugrana na utkání házené. Lístky nestály nic ani Socios ani členy naší penyi. Barça si se svým soupeřem hravě poradila a v tréninkovém tempu vyhrála 43:26.


V sobotu pak byla na programu kompletní prohlídka města. Od nemocnice Sant Pau až po přístav. K vidění tak byla Sagrada Familia, Casa Terades, Passeig de Grácia, Casa Mila, Casa Batló (bohužel se zrovna rekonstruuje), Casa Amatller, Casa Lleó i Morera, Plaça Catalunya, Rambla, Palau de la Música Catalana, Catedral de Barcelona, Plaça Sant Jaume (kde sídlí radnice a sídlo vlády), Plaça Reial, Palau Güell a mnoho dalšího.


Po náročné trase městem jsme si odpočinuli na terase hostelu a potom se vydali na zápas. Samozřejmě by to nešlo bez fotky u znaku fanklubu. Nový systém přidělování lístků sice není vůbec ideální (detaily brzy v aktualizovaném článku o vstupenkách), ale místa jsme alespoň měli vedle sebe, což je velké zlepšení. Na utkání s Rayem si našlo cestu cca 75 tisíc fanoušků. Atmosféra byla skvělá hlavně díky kotli. Nejvíce diváci ocenili gól Suáreze po nádherné akci.

V neděli jsme šli znovu ke stadionu, tentokrát sledovat účastníky barcelonského maratónu, mezi kterými byli i tři členové našeho fanklubu. A ti se nejenom zúčastnili, ale také ho všichni tři dokončili. Takže Strécovi, Martině a Zdeňkovi patří velká gratulace a neskonalý obdiv.

Po podpoře našich běžců jsme se vydali prozkoumat okolí stadionu a pak následovala Camp Nou Tour. Jak už to bývá zvykem, znovu je tu nová sekce, tentokrát věnovaná oficiálním penyím, tedy i našemu fanklubu.

V neděli byl program opravdu nabitý, a tak jsme po krátké pauze ve fanshopu hned vyrazili na Turó de la Rovira. Nejlepší výhled vzhledem ke skvělému počasí (21 stupňů, bez jediného mráčku) jsme si nemohli nechat utéct.

Po kochání se nejlepším výhledem na světě jsme vyrazili na pláž. Koupal se jen jeden odvážlivec, i když jinak byla pláž plná skoro stejně jako v létě. A druhý odvážlivec se našel mezi námi – Pepa si tu vodu prostě musel vyzkoušet.

Z pláže jsme se vydali znovu do Palau Blaugrana, tentokrát na utkání basketu. Zápas to byl zajímavý s velkým počtem košů. Nejvíce nás však zaujal příchod Piquého se Shakirou a dětmi.

Se Strécem jsme už plánovali, že odejdeme dříve, abychom Piquého odchytli na parkovišti. Při pauze byl na programu slalom a následné zakončení mladých basketbalistů, ke kterým se přidal i Milan Piqué. Tomu to moc nešlo, což hodně pobavilo jeho otce. Basketbalisté nakonec vyhráli 97:88. Piquého jsme neodchytili, jelikož na třetí čtvrtinu se už nevrátil. Basket ho tentokrát evidentně tolik nebavil.

Výlet v Barceloně jsme zakončili v restauraci Chalito, která patří Luisi Suárezovi. Jako již tradičně si většina z nás dala Milanesu, tedy oblíbené jídlo Lionela Messiho. Ale shodli jsme se, že Messi si dává určitě menší porci, než jakou servírují v této restauraci.

Závěrem děkuji všem účastníkům zájezdu a ještě jednou gratuluji naším členům k dokončení Barcelonského maratonu.

Visca el Barça i Visca la Nostra Penya!

Tomáš „Migueli“ Škurek

Prezident Penya Barcelonista Lleó de Dues Cues

Ambasador CoolCamp

By 0 Comments

Současný ruský popík

Jeden by řekl, že den odjezdu je ještě daleko a poznámku o cestovní horečce by vypudil rychle z hlavy, jenže kdo je připraven, není překvapen. Abychom Vás trochu naladili na naši ruskou vlnu, na které s námi poplujete až do konce zájezdu, přinášíme Vám výběr 5 nejaktuálnějších hitů, znějících v ruských clubech.

FACE – МОЙ КАЛАШНИКОВ (MOJ KALAŠNIKOV)

Pokud pár dní před odjezdem na rychlo hledáte, jak se efektivně naučit nějaká základní ruská slova, pozorně poslouchejte. „Radis, stradaj, umri i vraj…nam nam nam ničevo nje strašno.“ Vám do večerní Moskvy bude plně stačit a my Vám ručíme, že tuhle písničku jen tak z hlavy nevyženete. Po jednom poslechu se můžete cítit jako zdatný začátečník ruského jazyka.

Pozn. Překlad. „Naroď se, trp, umři a lži…my my my se ničeho nebojíme.“

ТИМА БЕЛОРУССКИХЯ БОЛЬШЕ НЕ НАПИШУ (JA BOLŠE NĚ NAPIŠU)

Měli jste naplánováno, že pojedete ve dvou? S ní nebo s ním? Jenže ona či on se už neozvali? Pak je tahle písnička přesně pro Vás. „Ty ně prastila mińa, ja bolše ně napišu, ja zablokirovan, ja tolko pju i pju…“  Co písnička, ale my, náš zájezd, teď tady bude jen pro Vás, aby Vás takového žalu v případě nutnosti zbavil!

LITTLE BIG – GIVE ME YOUR MONEY (feat. TOMMY CASH)

Že Váš sluch nebudeme živit Kalinkou a Kaťuškou, jste si už asi všimli. Předpokládáme, že Pussy Riot, které nedávno hrály v Praze, Vám něco říkají. Znáte ale Little Big? Podívejte se na videoklip, o kapele je známo, že si ráda střílí ze svých ruských stereotypů.

LENINAGRAD — GOLD

Jestli jste o kapele Leningrad ještě nikdy neslyšeli a slovo Leningrad znáte jen jako bývalý název dnešního Petrohradu, rychle si Leningrad na youtube prolustrujte. Nevíte, o co přicházíte. Píseň Gold vyšla jen před dvěma měsíci, a na jejich youtube kanále najdete nejen písničku „V Pitěre piť“ (která by se Vám při návštěvě Petrohradu mohla hodit), ale mnoho dalších jiných, jejichž klipy stojí za to vidět. Každý jejich klip je originál.

Zventa Sventana ft. Ivan Dorn – Мужа Дома Нету (MUŽA DOMA NĚTU)

Blížíme se ke konci. A k alternativě. Což potvrzuje jediné. Rozmanitost Ruska, která nás naživo čeká, je zřejmá i v hudebním průmyslu. I tady si každý přijde na to své, tak neváhej, a pojeď s námi!

Mohlo by tě zajímat…:

By 0 Comments

Prezident Migueli potká MIgueliho

General Assembly, Světový Kongres Penyí a zápas s Bocou Juniors – to byly hlavní důvody tohoto výletu do Barcelony. Nakonec s obrovským bonusem v podobě setkání s jednou z největších legend klubu.

Do katalánské metropole jsem vyrazil tradičně z Prahy. Spolu se mnou cestovali především účastníci festivalu Brutal Assault, nikoliv fotbaloví nadšenci.

Do Barcelony jsem dorazil v neděli večer a po ubytování byl program jasný – zápas španělského superpoháru v některém z místních barů. Atmosféra byla skvělá a v baru byla řada zajímavých obrazů – ať už Messiho, Xaviho nebo celého týmu kolem Johana Cruyffa.

Zápas to byl velice napínavý a naštěstí díky nádhernému gólu Dembelého a neproměněné penalty Sevilly i úspěšný. Barça tak vyhrála svou první trofej v sezóně.

Pondělí bylo nabité především městem, jelikož je stále řada domů, památek a míst, která jsem dosud nenavštívil.

Svou trasu jsem začal v Palau Macaya, který se dá prohlédnout zdarma. Poté Casa Fuster. Následoval Casa Vicens, tedy další dílo Gaudího. Nádherný dům, který patří k těm nejhezčím v celé Barceloně (jak to bývá u Gaudího zvykem) a určitě za návštěvu stojí. Zajímavostí je, že dříve byl dům o polovinu menší – druhá polovina byla přistavěna až o několik desítek let později (a to již jiným architektem).

Na řadu přišel další z nejhezčích domů ve městě – Casa Terrades. Úžasná automatizovaná prohlídka s bonusem v podobě návštěvy střechy. A pro fanoušky FC Barcelony jméno Terrades určitě není úplně neznámé – ano, původní majitel domu je  jedním ze zakladatelů a pozdějších prezidentů klubu.

Po domech přišlo na řadu Museum Egipci, tedy Egyptské muzeum s řadou zajímavých sarkofágů, mumií a předmětů ze starověkého Egypta.

Po této prohlídce jsem vyrazil na oběd do Suárezovy restaurace Chalito, která je nedaleko Plaça Catalunya. Podnik je to pěkný a útulný, a co se týká jídla – objednal jsem si Milanesu (oblíbeného Messiho jídlo), abych mohl srovnávat a vyhrála právě Suárezova před tou z Messiho podniku. Oběd v této restauraci bude novinkou během našich zájezdů.

Mé další kroky směřovaly přes Raval ke kostelu Sant Pau del Camp, což je nejstarší kostel v Barceloně, poté na nově zrekonstruované tržiště Sant Antoni a samozřejmě proběhla také krátká zastávka u Camp Nou a v Botize, kde měli členové fanklubů v těchto dnech slevu 20 %.

Následně jsem se vydal do čtvrti Vallcarca, což je hodně specifické místo se zvláštní atmosférou a na první pohled byste určitě netipovali, že jste stále v Barceloně. Zde mi dělal průvodce Phoenicks, jehož znalosti Katalánska a Barcelony si můžete ověřit na jeho blogu. Navštívili jsme řadu zákoutí a turistům naprosto neznámých míst.

Druhý den jsem začal na Plaça Espanya, na programu byla především muzea. Nejprve archeologické muzeum, které sice obsahuje řadu zajímavých předmětů, ale není to zrovna muzeum, které by mělo být na vašem seznamu co v Barceloně navštívit na prvních místech.

Další na řadě bylo Etnologické muzeum, což pro mě bylo jedno z „nejnudnějších“, ale je odsud krásný výhled na město a lístek do tohoto muzea obsahoval i vstup do muzea Cultures del Món, což na druhou stranu bylo jedno z těch nejzajímavějších muzeí s řadou úžasných artefaktů především z Afriky a Asie.

Ještě jsem stihl Centre d‘Art de Santa Monica, což je výstava moderního umění na Ramble. Byly tam opravdu podivné předměty jako například invalidní vozík visící ze stropu či boty naházené do rohu (ano, opravdu to bylo součástí výstavy). Ale bylo tam i pár zajímavých děl jako například větráky namířené proti sobě, které posouvaly papírovou „lodičku“ s fixem, která tvořila samotné výtvarné dílo.

Po kultuře ve městě přišla na řadu první oficiální část programu – General Assembly, tedy setkání prezidentů fanklubů ze Světové federace penyí, na kterou dorazil i Toni Guil. Detaily si můžete přečíst zde.

Přítomni byli také členové z polské a slovenské penyi. Právě s prezidentem slovenského fanklubu a dalšími třemi členy jsem pak vyrazil na přátelský zápas Barçy B, což bylo skvělé rozhodnutí.

Jakmile jsme vešli na tribunu, hned první, koho jsem uviděl, byl legendární Migueli!

Přeci jen o něco zestárl, neseděl ve VIP sekci (která je na Miniestadi docela skromná), a Jozef a spol ze slovenské penyi nebyli úplně přesvědčení, že je to on.

Sedli jsme si kousek od Migueliho a jeho rodiny a já více než zápas sledoval jeho a ujišťoval se, jestli je to opravdu on. Na druhé straně kousek od nás seděl také Aleňa a v lóži pak samozřejmě Amor a Bakero, se kterými jsem se přesně před rokem také na přáteláku Barçy B vyfotil.

Byl jsem z toho nervózní, ale vím, že pokud bych za ním nezašel, litoval bych toho do konce života. Abych ho neotravoval během zápasu, počkal jsem na poločas a ihned vyrazil. Anglicky sice neuměl, ale Migueli to samozřejmě byl, to jsme si vyjasnili hned. S fotkou souhlasil, jen škoda, že jsem zrovna neměl u sebe dres s jeho jménem, které se určitě nevidí moc často.

Splnil se mi tak jeden z největších snů/cílů. Legenda, která dlouhé roky držela rekord v počtu odehraných zápasů za Barçu. Dlouholetý kapitán, jehož životopis byl můj první článek zde na webu. Srdcař a bojovník, který finále Poháru vítězů pohárů dohrál se zlomenou klíční kostí. Jedna z největších legend klubu. Prostě Migueli!

Poté jsme vyrazili na večeři, která je určena pro fankluby a která se koná venku hned u Camp Nou. Skvělé jídlo, hudba a úžasná atmosféra v super společnosti dalších culés z celého světa. Když v úvodním proslovu jmenovali pár fanklubů, které dorazily z celého světa, zmínili také Českou republiku. A dorazil i viceprezident Cardoner.

U stolu s námi seděli také dva starší pánové z jedné z katalánských penyí. Nevím, jestli to bylo tou neomezenou degustací vína, ale mysleli si, že jsem Novak Djokovic. Nevím, jak moc jsem Djokovicovi podobný, zato další z prezidentů jedné z katalánských penyí vypadal naprosto jako Florentino Peréz, což ho příliš nepotěšilo.

Večeře se chýlila ke konci, ale stále bylo co pít a tak jsme pokračovali – především s ruským fanklubem a Igorem ze slovenské penyi. Nakonec nás už pořadatelé vyháněli, přeci jen už bylo kolem jedné ráno.

Ve středu přišel na řadu již 39. Světový kongres penyí za účasti stovky fanklubů.

V první části hovořili především řekněme níže postavení představitelé, ale také Toni Guil, jehož proslovy jsou již legendární a jeho rétorika by podle mě vyhrála nejedny volby. Ve druhé části pak již dorazili ti nejvyšší představitelé FC Barcelony včetně viceprezidenta Cardonera a prezidenta Bartomeua.

Po úvodních proslovech, hlasování a několika videích přišlo na řadu také představení nových posil. Na pódiu tak dorazil Lenglet, Arthur, Malcom a Vidal, a s nimi také Eric Abidal. Každý z hráčů měl proslov v jiném jazyce – největší ohlas měl Arturo Vidal.

Byly rovněž předány různé ceny – ať už penyím slavícím 50 let nebo zakladatelům nového kotle na Camp Nou. Kongres skončil dalším proslovem Toniho Guila a také prezidenta klubu.

Následoval slavnostní oběd s úžasným hudebním doprovodem. A poté již pomalu cesta na Camp Nou na zápas s Bocou Juniors.

Fanoušků Bocy dorazily tisíce (i když asi je pravda, že řada z nich přímo v Barceloně bydlí). Ještě před zápasem měli průvod kolem Camp Nou a vytvořili úžasnou atmosféru.

Po cestě na místa jsem ještě naverboval nové členy do fanklubu a program mohl začít. Jak už to na Gamperu bývá, před zápasem probíhal na stadionu koncert a zajímavé doprovodné aktivity.

Na stadion nakonec dorazilo 70 tisíc fanoušků. Nejprve proběhlo představení celé sestavy včetně realizačního týmu. Pak přišly na řadu proslovy – nejprve Valverde a pak už nový kapitán Lionel Messi. Ten si fanoušky získal hned vzpomenutím na bývalé legendární kapitány a poté zmíněním nedokončené práce v Lize mistrů – uvidíme, jak to nakonec dopadne a jestli LM bude opravdu taková priorita.

Zápas to byl od začátku skvělý a celou dobu se bylo na co dívat. Skóre otevřel po krásném gólu Malcom. Druhý gól přidal Messi. A i když ve druhém poločase měla velkou šanci i Boca, gól už přidala jen Barça, když si Rafinha nádherně vyměnil míč se Suarézem a poté přehodil brankáře. Na hřišti také čaroval mladý Puig, který si již nyní získal srdce většiny fanoušků.

Po zápase a předání trofeje pro nejlepšího hráče a samotného poháru jsme vyrazili do Grácie, kde zrovna probíhala Festa major – jedna z největších barcelonských akcí, kdy jsou ulice v Grácii nádherně vyzdobené, všude jsou kapely a pivo teče proudem.

Tímto festivalem skončil další výlet do úžasné Barcelony. Kde kromě oficiálního programu v podobě General Assembly a Světového Kongresu Penyí okořeněné skvělou slavnostní večeří a obědem s vedením klubu byla na programu řada památek a muzeí. A pak také zápas Barçy B, kde se mi splnil jeden z největších snů a setkal jsem se s legendárním Miguelim.

Závěrem děkuji Phoenicksovi za průvodcování po Vallcarce a společnost na Kongresu, a dále také Peterovi, Jozefovi, Igorovi a Gabriele ze slovenského fanklubu za společnost na oficiálním i neoficiálním programu tohoto již 39. Světového Kongresu penyí.

By 0 Comments